BESKYTTER nová dimenze použití zubních kartáčků | | Projekty | TrhNapadu.cz

BESKYTTER nová dimenze použití zubních kartáčků

332 45%
Projekt je zaměřen tak ,aby účelně oslovil největší počet potencionálních klientů. A snad každý na světě si čistí zuby a přesně tolik by mohlo být našimi klienty, když se to dobře udělá.

ROJEKT

BESKYTTER

 

 

POPIS

Stručný popis vývoje samo plnících zubních kartáčků s obsahem zásobníku ve formě vzduchem a pastou natlakované bombičky. Kdy tato se vkládá do útrob rukojeti kartáčku. Popis od doby vzniku nápadu až po vyhotovení podkladů k zadání do výroby. Dále obsahuje popis celkové funkčnosti jak samotného plnícího aparátu a jak postupovat nad jeho uživatelskou správou.

Poukazují na marketingové zaměření a rozpoložení výnosů. Dále jsou zde uvedeny společnosti a kroky ,který tým BESKYTTER musel absolvovat .

 

 

V roce 2009 vznikl projekt s názvem Beskytter a to velmi nahodile v podstatě jako důsledek návaznosti na jistý slet událostí. Totiž v té době jsem jezdil pracovně několikrát týdně do Prahy, kde jsem vždy nocoval a vlastně sporadicky se stávalo ,že jsem zapomněl přibalit něco z hygieny. Buď mi chyběl kartáček na zuby nebo zubní pasta. Stávalo se to opravdu v tak enormní míře, že jsem se rozhodl s tím něco udělat. Zprvu se mi zdálo být až neuvěřitelné ,že v roce 2009 tedy ve 21 století neexistuje něco jako je samo-plnící zubní kartáček. Neboť jsem měl za to, že se nacházíme v době zlepšováků, sofistikovaných kroků ke stávajícím produktům a možná si troufám říci, že také v době ,která činí na všeobecnou producentskou obec nevídaný nátlak ve smyslu k upgreadum všeho co nynější trh skýtá.

Tak jsem myšlenku na existenci samo-plnícího zubního kartáčku, který by byl určen pro veškeré sociální vrstvy, tedy především z hlediska pořizovacího začal brát dosti vážně. Měl jsem za to, že aby byl kartáček všemi dostupný tak bude třeba především nastavit finální cenu na maximální hranici do 105 Kč, ale aby to bylo provedeno tak aniž by utrpěl na kvalitě a funkčnosti a zároveň neutrpěl nic na smysluplnosti a praktičnosti. A tak jsem začal realizovat ,zkoumat a objevovat pro mě zatím nepoznané světy.

Aby moje kroky nepřišli v nivěč a s nimi i případné nákladové položky tak můj směr vedl nejprve na registr podaných patentů a adekvátně registrovaných žádostí jak průmyslových tak užitných vzorů, a to v rámci Evropy i zbylého světa. Na Českém úřadu průmyslového vlastnictví jsem si ověřil ,že v minulosti byli zaznamenány jisté pokusy o registraci podobných systémů, které však nikdy nedošly k realizaci díky své náročnosti na výrobu. Tyto aspekty předpovídali jistý útlum v dalších krocích vedoucí k realizacím. Tyto nakonec vážně nastali což bylo způsobeno přehnanou komplikovanosti. Hlavní příčina propadu této ideji však byla absolutní nefunkčnost a nezdar při zkušebních testech.

Přesto všechno v celosvětové databázi patentů a vzorů existuje sice co do hlavní myšlenky a systému úplně odlišný registrovaný nápad, ale již v současné době postrádá právní ochrany a platnosti, a navíc jeho idea tedy myšlenka byla vážně zcela odvracena mé úvodní vizi a když si ten tuším švédský projekt celkově vybavím tak vlastně s mým měl společné pouze to, že měl být použit na čištění zubů. Nemel opravdu spousty zásadních a pro trh a výrobu podstatných prvku. Navíc koncept byl situován jen do platformy samotného těla kartáčku, tedy se zásobníkem stálým nevyměnitelným čemuž posloužil samotný prostor vnitřku rukojeti a to neodpovídalo ani mé vizi v oblasti budoucího marketingu. Navíc po debatě s týmem inženýrů, která byla ponořena do zmíněného projektu z databáze UPV jsme došli k závěru, že jeho výroba by přišla na více jak 800Kč za kus, a dokonce byli všichni přesvědčeni že by byla nefunkční, a to díky velmi malým miniaturním membránovým systémům které obsahovala dávkovací systémová platforma.

Po důkladném zvážením a absolutní selekci již výše zmíněných registrů celosvětově podaných ochranných známek a po zvážení celé předmětné záležitosti, jsem se rozhodl v roce 2009 ,že započnu první kroky ,které by v budoucnu měli vést až k uvedení výrobku na trh.

V úvodní fázi bylo velmi důležité ,abych vlastní silou a možnostmi vytvořil alespoň základní portfolio k předmětné záležitosti ,které by mělo v závěru znít pozitivně. Tedy podklady ve smyslu úvodních skic a návrhů, dále celorepublikovou anketu která by oslovila všechny věkové kategorie a všechny sociální struktury potencionálních spotřebitelů v rámci ČR. Dále pak marketingový plán, který když jsem tvořil já jako laik tedy osoba neadekvátní ve smyslu k vyjadřování se k obchodním záležitostem a jejich prognózám a k tvorbě posudků budoucího i současného obchodního trhu, tak aby tato dokumentace byla relevantní musel jsem ji opřít minimálně o názory někoho kdo k této problematice je kompetentní se vyjadřovat. Důvod byl jednoduchý a linul se v duchu této administrativy jedním směrem.

Jelikož v případě ,že by opravdu výsledky veškerých těchto aktivit byli pozitivní a obsahovali zpětnou vazbu k ověření, tak jedině s takovými podklady bych mohl oslovit případné investory či potencionální partnery. Totiž v okamžiku že by se mělo rozhodnout pro pokračování ve vývoji předmětné záležitosti ,tak přesně to by nebylo možné bez adekvátně bonitního investora či bez vstupu obchodního partnera.

Abych poslední slova a myšlenku osvětlil tak musím uvést, že vyvstala především proto, neboť jsem byl v té době na úplné hranici materiální nezpůsobilosti. Totiž v rámci roku 2009 jsem byl ne díky mému přičinění ve fázi boje o svou vlastní existenci, neboť to byl časový úsek (období 06/2008 až roky 2009, 2010) kdy jsem se zrovna zotavoval z absolutního debaklu tkz. globální recese neboli finanční světové krize. Obchodoval jsem hlavně s USA, a tak chaos především na jejich domácím trhu zapříčinil v podstatě hned v úvodu můj úpadek, se kterým přišla zadluženost tak enormní, že s tím bojuji dodnes. Tak zvaný můj “ velký třesk „ začal v červnu roku 2008 kdy dolar spadl na absolutní historické minimum odhaduji na 14,20 Kč za 1USD. Proto bylo pro mě velmi nutné a nezbytné, aby výše uvedené portfolio, které se poté prezentovalo potencionálním investorům bylo veskrze kladného rázu, a to za jasné přítomnosti jak upřímnosti tak počestnosti ale také úcty k pravdě jež případné investorské cíle dovedou do stejných směru, kvůli prověření našeho tvrzení, jakými jsme kráčeli také mi při zjišťování skutečného stavu věcí . A tedy stejnou cestou jakou jsme objevovali krok po krůčku jež vedli nakonec opravdu k pozitivním výsledkům k veškerým závěrům, které byli nutné k posouzení .

Začal jsem s výzkumem veřejného mínění ve městě Brno, Praha a Pardubice ,což jsem uskutečňoval vždy v rámci případných nutných cest v tyto uvedené destinace. Oslovoval jsem veškeré struktury potencionálů s tím, že jsem do konverzačního vztahu vstoupil s prezentací ve formě skic, kterou jsem doprovázel mluvenou instruktáží k funkčnosti a k celkovému užití předmětné věci. Obsah každého takového anketního mini balíčku plného otázek a prezentačních výkladů obsahoval také oznámení o konečné kupní ceně a dalších nezbytných maličkostí ,které bylo nutno uvést neboť na tom byla odvislá reakce dotázaného. Z celkem oslovených 420 lidí (a to je důvod proč tento detail zde uvádím) se ani jeden z dotázaných nevyslovil přímo a jednoznačně proti. Chci tím říci že pokud mají všichni dotázaní stejný jmenovatel tak ten zní takto: „zdálo se jim to zajímavé a dále by o nákupu za stávajících předložených kritérií minimálně v jednom případě přemýšleli“. Skutečný výsledek tohoto průzkumu byl však 84 procent z celkového počtu dotázaných ,kteří se jasně vyjádřili formou: ano to se mi líbí, to si koupím. Výsledek mě natolik překvapil že jsem mu ani já sám nemohl uvěřit a byl jsem velmi rád, že jsem veškerou komunikaci u každého jednotlivě zdokumentoval a v některých případech formou audio záznamu. V tu chvíli jsem byl přesvědčen ,že projektu dám všechno a dotáhnu ho až do samé výroby.

vbvb

Tedy prvním a zásadním krokem bylo nalézt dostatečné množství finančních prostředků. V mém okolí se nepohyboval bohužel nikdo, kdo by mohl být považován za adepta. Abych si mohl dovolit dostatečně progresivní lobing pro zahájení byť průměrné prezentační akce a zároveň dokázat umořit měsíční režijní náklady na rodinu a mít dostatečné množství financí na boj s právě probíhajícími exekutorskými kroky tedy následkem nedávné recese a to aniž bych své soustředění musel odvracet z tohoto projektu tak jsem vzal druhou pracovní příležitost jako číšník. Byl tam krásný bonus ve formě hotových každodenních peněz plynoucích ze zpropitného. Je to možná k nevíře neboť já nejsem od přírody v tomto směru pedant ,ale v tento časový úsek jsem velmi prakticky využil každou padesátikorunu.

Podařilo se mi nabídky a částečné prezentace propasírovat pouze do inzertních novin a jejich přidružených serverů, a to bylo maximum co jsem zmohl. Ve volných a bez reakcí na inzerci naplněných dnech jsem si snažil ještě dopisovat s redaktory týdeníků Ekonom a dalších jemu podobných, kde jsem se snažil rozvést debatu do, které jsem chtěl neinvazivní formou postupně a bez povšimnutí naklonovat pozitivní energii vázanou k mému projektu a k jeho celkové bonitě a dále především také to s jakým problémem se nyní onen projekt potýká. Tedy taková moje soukromá forma neplaceného PR. Měl jsem takovou vizi nebo respektive moc jsem si chtěl myslet že profesionál z obchodního prostředí byť „Pouze“ redaktor, novinář či reportér by jistě věděli koho by obsah debaty ,která právě vznikla a kterou jsem vytvořil ,mohl zajímat. Z tohoto pramene jsem se nedočkal žádného úspěchu.

Kontaktoval jsem zámořské finanční skupiny orientující se na „start-up“ nových projektů. Kontaktoval jsem také společnosti přímo spjaté s obchodní odborností v dané věci. Udělal jsem to však v době, kdy jsem neměl registrovaný a chráněný předmětný nápad v kterékoliv sekvenci mého projektu /design, název, barvy, systém funkčnosti apd./, což nyní posuzuji za velmi neuvážený a riskantní krok.

Sice jsem neuváděl záměrně posloupnost a některé sekvence posloupnosti jsem celé dokonce vyjmul, ty totiž svým charakterem vlastně celý projekt tvoří tedy jeho podstatu. Celé toto období považuji za pouhou ztrátu času ve, kterém byl navíc projekt v maximálním ohrožení.

Až do roku 2015 se nepodařilo nalézt adekvátního a zapáleného investora, který by na mé volání adekvátně zareagoval. V podstatě po celou dobu trvání, a to už od prvopočátků projektu jsem se potýkal, a to především v mém blízkém pro-rodinném okolí s posměšky a projevem nedůvěry v můj projekt. A vlastně s jistou formou žárlivosti. Byl jsem totiž ponořený do projekčních záležitostí v podstatě nonstop a nebo jsem byl v práci. Takže se asi tomuto stavu jež vyzařovala z mé rodiny nemůžeme divit. Jsem, ale přesvědčen ,že to bylo také především kvůli značné částce, kterou jsem musel odkrojit z  pomyslného dortu rodiny. Tuto částku by jistě viděli jinde, když uvážíme aktuální mnou způsobený chaos, zmatek a nedostatek čehokoliv ve finančních strukturách. Toto období, kdyby neexistovalo tak bych nezaznamenal žádné změny v plusech či mínusech co do růstu projektu, neboť když se na to dívám zpětně tak jsem se snažil najít investora a finance na něco co jsem ani nemohl adekvátně vylíčit a prezentovat v jeho plné ryzosti a detailu. A to je myslím pro lobing naprosto zásadní ne-li nezbytné. Ovšem já to naprosto záměrně ignoroval. Zase na druhou stranu mi nic jiného nezbývalo pokud jsem chtěl s vůbec nějakou prezentací byť neadekvátně přiměřenou k možnému riziku, začít. Know-how to naštěstí přežilo.

Až v roce 2015 jsem konečně nalezl člověka, který ihned po presentaci dané problematiky propadl kouzlu projektu a neváhal v podstatě ihned rukou stvrdit participaci. A to byl v celé záležitosti naprostý zlom, neboť jsem mohl konečně začít s kroky velmi pře velmi důležitými a zásadními pro přímočará jednání naprosto vysněnými a z mého pohledu monumentálními. Ihned jsem kontaktoval zástupce VŠB Ostrava s žádostí o přijetí našeho projektu jejich institucí a k rychlému startu naší participace jež bude běžet ve směru vývoje a studiu předložených podkladů. Pan akademik Mgr.Ing.Petr Štefek naší žádosti vyhověl, projekt přijal a na základě vlastního uvážení vytvořil vývojový tým při VŠB kdy do čela vedoucího týmu dosadil pana Mgr.Ing.Marka Pagáče. Psal se závěr roku 2015 a já jsem podepsal spolu se svým kolegou první tříletý kontrakt na vývoj ,studium a celkovou správu Vysoké školy Báňské nad projektem. S postupem času nám vývojový tým dodával v nepravidelných intervalech stále více možností a jejich dat ve směru k zadanému úkolu. A tím byl vývoj samo plnícího zubního kartáčku.

V této chvíli jsme měli již vybrané dvě alternativy plnícího systému, ke kterým jsme dostali veškerá data, které byli zapotřebí k podaní adekvátní žádosti o hospodářskou ochranu prostřednictvím UPV.

Protože jsem na vlastní kůži okusil jak někdy může prosté vyplnění žádosti o přihlášku průmyslového vzoru být , tak jsem neměl žádnou naději, že bychom snad všechny ty úkony s tím spojené zvládli svépomocí. Proto jsme podepsali kontrakt se společností Silesia Patent s.r.o. , kterou tehdy jako dnes zastupovala paní Petra Bárová.

Veškeré náležitosti, eliminace případných rizik souvisejících s možných neznalostí zákona, platby , monitoring vývoje podaných žádostí či další nezbytnosti jež vyžaduje systém nám obhospodařovala společnost Silesia Patent s.r.o.

Paralelně k výše uvedeným aktivitám se prováděl vývoj digitálních simulací a po veškerých splněných bodech ,které bylo nutné podstoupit se na podkladech jež vzešli na povrch začalo tisknout ve 3D a dále pak se pokračovalo ke stabilizaci výrobních dat.

Ruku v ruce z vývojovým týmem pana Mgr.Ing.Petra Štefka kráčel náš hlavní projektový manažer ing. Daniel Topič. Jež doprovázel tvorbu vývojářů svou vizí a tvorbou digitálních spotů ať už pro prezentaci tak především pro board meetingovou debatu. To všechno pod záštitou své firmy „Impact Design Studio“. Dále také zařizoval a to především, jednotlivá jednání a vedl komunikaci . Vedl ji především v období kdy se jednalo se společnostmi jako je Spokar, Spojené kartáčovny Pelhřimov a.s. a to především s generálním ředitelem této společnosti pro výrobku a marketing panem ing. Millerem a dále se společnostmi jako je Rakouská společnost Greiner s výrobními závody ve Slušovicích kde také mimo jiné v hojném zastoupení ze strany hostitele ,proběhlo několik fúzí na téma plná automatizace, projekt pro výrobní linky ,výběr materiálů, prezentace prototypů a dalších základních prvků směřujících k vzájemné spolupráci. Jednalo se na mnoha místech, ale hlavně u všech takových ,které bylo nutno a možýno zhodnotit a posoudit. Tedy respektive zhodnotit jejich přístup, cenovou nabídku, spolehlivost, flexibilitu, a především kvalitu a jakost jejich odvedené práce.

Tyto společnosti jsme zařadili do sekce možných výrobců plastových výlisků jako byla firma Spokar, Greiner a další firmy na území ČR. Byli zde zařazeny do výběrů společnosti se zahraničí například z Maďarska, Rumunska a Švýcarska. Abychom opravdu neopomenuli žádnou maličkost, která by mohla vést ke snížení výrobních nákladů, a tudíž i konečné ceny na pultech, a tudíž abychom si ke klientům tvořili stále kratší přemostění v podobě co jak nejnižších cen na trhu, tak jsme po dlouhém zvažování oslovili výrobce čínské republiky v Shanghai, kterého zastupovala slečna výrobcem zaměstnávána, Nikol.

Byli jsme plní obav, jak může tato spolupráce špatně dopadnout, ale s postupem několika málo dnů jsme zjistili, že Číňané navzdory vžitým předsudkům jsou mistry v rychlosti jakýchkoliv realizací, a to bez újmy na kvalitě provedené práce. Samozřejmě v určitých sekvencích jak v začátku participačních vztahů, především v samotné produkci, je třeba do partnerského i výrobního mechanismu dosadit vlastní výstupní kontrolu se zaměřením na použití materiálu jež byl zadavatelem testován a odsouhlasen do výroby. Totiž záměna materiálu při čínských a dalších Asijských produkcích, a to z drahého, kvalitního a zadavatelem určeného ,za mnohem méně kvalitní, je nejčastěji diskutovaným prohřeškem asijského výrobního trhu. Vlastní sekce výstupních kontrolorů by tento problém eliminovala.

Samozřejmě bylo za potřebí v rámci všech postupů vytýčit i čas pro zajištění veškerých náležitostí k obstarání zubních past, a to  ruku v ruce s vědomím toho, že pasta určena do bombičkových zásobníků bude při aplikaci uživatelem vedena velmi úzkými otvory jež jsou obsažena v těle kartáčku před štětinami.

Tudíž mysleli jsme především na jejich hustotu a jednotlivé prvky v ní obsažené, neboť i velmi jemný diamantový prach užívaný mnohdy jen a jen jako atribut pro zvýšení pozornosti k dané pasty na trhu. Jenž je ohlašovaný nevím proč ,jako ničitel zubního plaku a čistič skloviny, by prostory našeho hrdla kartáčku ucpala.

V jednu chvíli se jednalo se třemi společnostmi a chemickými laboratořemi, jež výrobu zubních past a dalších doplňků měli ve výrobních osnovách. Nakonec jsme se domluvili na dvou alternativách, jež jsme nechali schválně nerozhodnuty, jelikož čekáme na ucelení prioritních informací na jejichž základě se rozhodne, pro kterou alternativu dáme hlas. Z pohledu přípravného řízení je to jediný neukončený prvek celého spektra našeho projektu BESKYTTER což, ale není žádným pochybením dle mého soudu, nýbrž jen nutným tahem z důvodu komprimace vyšších apriorit.

Když bych měl určit časový úsek kdy jsem se již snažil komunikovat s potencionálními odběrateli, tak bych ho zasadil do úseku po výrobě prvního odsouhlaseného prototypu, respektive makety. Totiž v okamžiku, kdy byli k dispozici barevné makety několika druhů, a navíc byla vyřešena právní ochrana našeho projektu ve směru k průmyslovým vzorům ve všech zvolených územích světa, mohl jsem začít s tím na co jsem se nejvíce těšil, a to s nabídkou.

Abych pravdu řekl tak v samotném úvodu to bylo postaveno malinko jinak. Totiž původně jsem chtěl použít široce rozpoloženou mediální propagační záležitost za využití všech dostupných a efektivních medií. Měl jsem v úvodu kdy se tento projekt psal totiž vizi, že alespoň na měsíc zaútočíme na televizní diváky reklamními spoty na všech TV kanálech, dále veškerou dostupnou a možnou PR, prostřednictvím radií jak reklamou tak sponzoringem a dále dodáním našich předmětu do různých soutěží atd. jako výhru.

Zkratka jsem chtěl do této akce natěsnat co jak nejvíce financí tak úsilí, neboť jsem naprosto přesvědčen, že úspěch na trhu a jeho další vzestupná vývojová kontinuita je přímo úměrná razanci, pestrobarevnosti a lehké obchodní agresi ,která na bouřlivých vlnách propagačního běsnění přináší k zásadnímu prveku s názvem „SKVĚLÉ UVEDENÍ VÝROBKU NA TRH“ .

To je ten stěžení bod, který by podle mého neměl být nikdy snižován, zanedbáván, být předmětem šetření a skrblení nebo cokoliv takto vyhlížejícího. Jsem si jist, že by vám to vrátil dříve, než byste se nadali. Samozřejmě jsou na trhu produkty, jež tento atribut naprosto nepotřebují a nijak by neovlivnil jeho stagnaci či nákupní boom, ovšem u většiny na trh právě přicházejících upgreadech a novátorií je to jedním z nejzákladnějších prvků.

Jak už jsem výše uvedl, tak když se psali první stránky tohoto projektu, tak v jejich obsazích byli stanovy zcela odlišné od nynějších. A to jak ve sféře samotné funkčnosti kartáčku, tak jeho designem, dále pak samotný postup, o mýlících se rozpočtech na jednotlivé oblasti ani raději nemluvím. Některých kroků, kterým se nedostalo zadostiučinění v realizačním světě projektu opravdu velmi lituji a hořce jsem nesl takovou rošádu následovně pak ztrátu. Kdybych mel porovnávat nákres vývoje a aktivit z roku 2009 s těmi nynějšími z roku 2018, tak by zde byla patrně především o mnoho hubenější obsahová část úseku marketingového plánu v místech kde se začíná objevovat těsně před uvedením na trh a pak hned v juvodní části kdy se tam objeví. V té části se toho vyškrtalo nejvíce, nebudu přehánět, když řeknu, že možná více jak 50 %.

A to počínaje výrobou vlastních regálů, jež by obsahovali monitor adekvátních rozměrů určený pro smyčkovou projekci speciálně vyrobeného video spotu pro propagaci jak předmětného produktu, ale také s ukázkou, jak danou věc používat a s ukázkou její funkčnosti. Tomuto by samozřejmě předcházela nemilosrdná jednání s řetězci a jednotlivými prodejci, neboť asi nebude žádným překvapením, že tyto aktivity na takovýchto místech jsou většinou neodsouhlaseny, popř. enormně předraženy nebo jsou požadovány až šikanózní revanže.

Dále jsme bohužel byli nuceni ubrat z celkového objemu druhů našich kartáčků, kterých mělo být původně pět jenže v současné chvíli zůstaly pouze tři.:Beskytter Klasik, Beskytter Luxury a Beskytter Kids. Při vstupu na trh jsme měli mít vlajkovou loď  celého nabízeného portfolia a tím byla diamantová edice, která byla balena v luxusním sametovém pouzdře ,do kterého byli zasazeny zlatem, stříbrem a karbonem kombinované emblémy jež byli navrženy různě po tělě kartáčku. Ovšem tyto kartáčky nesoucí v sobě použitý materiál ve formě 15 %, leštěné stříbrné slitiny případně leštěného žlutého kovu byli takřka ihned zamítnuty jakmile se ponižovali rozpočty.

Tato náročná zpracování edice Diamant, byla určena manažerům a vedoucím pracovníkům či podnikatelům zkrátka zaměřeno na cílovou skupinu jež si potrpí na luxus. Mimo to měla tato edice vyzdvihnout celé portfolio a oznámit trhu že přichází něco nevídaného. Je mi zcela jasné ,že tíživý účinek by to mělo jen v nepatrném procentu, neboť má vize byla spíše ve stylu puzzle (tzv. cítil jsem nutnost dodat do skládanky i ten poslední dílek), jinak bych věc necítil jako dostatečnou či úplnou.

V původním záměru toho bylo spousta ať už od zmíněné televizní propagace tak za využití dalších medií apod. Není třeba to do detailů vypisovat, jelikož současný stav směru marketingu a jeho vývoje či samotné uvedení na trh jsou posazeny velmi kvalitně a věřím v jejich úspěch.

Jak už bylo zmíněno, tak po obdržení prvních prototypů, maket předmětných kartáčků a bombiček, tak jsem vše směřoval hlavně tam kde jsem cítil potenciál na poli odbytu. Tím pro mě bylo USA. Obrátil jsem se na několik finančních skupin a na několik správců obchodních řetězců jako byl před časem např. K-Mart. Tyto jsem oslovil zasláním propagačních materiálů, ve kterých bylo obsaženo pro USA vyrobené propagační video s emblémy Americké vlajky a jejich prezidentů ,dále potom fotodokumentace, schémata, která obsahovala jak inženýrské prvky kvůli oznámení materiálního složení a samotný systém funkčnosti dávkovače. Dále v přiloženém dopise jsme do detailů rozvedli, co jim nabízíme a za jakých podmínek, důvody proč by měli přijmout nabídku, v čem jsme originální a především oznámení o nízké nákupní ceně. Dále jsem vyzdvihnul systém skrze ,kterého jsme se k ní dostali a dalších několik vyčerpávajících nezbytných argumentů a oznámení. Některé nás pot kontaktovali a započali se debaty.

Ovšem výsledky byli vždy individuální a jedna společnost nás dokonce překvapila tím, že přeskočila několik kapitol úvodních konversačních dějství. Přešla hned s požadavkem se sejit osobně, a dokonce nabídly že se dostaví z USA z Floridy k nám do republiky a jejího hlavního města. To byla výtečná zprava a byli jsme ji nadšeni.

O týden později se tedy schůzka uskutečnila na české půdě a přímo v Praze. Byla příjemná neinvazní a celkový dojem z našich hostů se přímo rovnal i výsledku schůzky. Samozřejmě jsme předali zástupci společnosti i další podklady k projektu a po týdnu od našeho střetnutí nás vybídli k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a poslali nám i informace jež máme zakotvit do obsahu oné smlouvy. Především pak informace o obsahu samotných odběrových hladin a o délce trvaní samotné budoucí smlouvy. Bylo to po dlouhé době velké zadostiučinění pro všechny zúčastněné po tak dlouhé monotónní době. A byť, některé prameny namítají faktem, že smlouva o smlouvě budoucí je jen malá jistota na obchodním mezinárodním poli tak je to pořád lepší než vůbec nic, no ne? At už je to, jakkoliv tak v případě ohlédnutí se zpátky za typickým šumem obchodníků a společnosti tak jedno zcela jisté napovrch přece jenom dorazilo, a to ZAJEM. Zájem o produkt. O náš produkt. Nyní jsem již v pozici, kdy mě nepřesvědčí takřka nic o neúspěchu našich výrobku. Jsem o úspěšném vstupu na trh a o dalších jeho vývojích v pozitivním slova smyslu zcela a naprosto přesvědčen.

 

Samozřejmě, že jsem oslovil také společnosti, jež mají úplnou správu nad jednotlivými obchodními řetězci na Evropském kontinentu. Společnosti jako Schwarze Grupe z Německa detailně z Kolína nad Rýnem, nebo skupina Ahold jež sdružuje dokonce dva obchodní řetězce v Evropě tolik známe a také původem a základnou z Německa, dále například Polská Biedronka, nebo vytvoření vlastního webu bez absence portálu jež umožňuje nákup ve formě e-shop, dále není vůbec zanedbatelná realizace prostřednictvím TV Shopu, neboť recenze na zahraniční prodejce tohoto typu jsou víc jak skvělé byť se to nezdá. Celkový seznam se jmény a názvy společnosti ať už ve směru klasického prodeje tak taky dalších prodejních alternativ je veskrze obsáhlý. Některé oslovené se již podařilo kontaktovat a budeme zahajovat úvodní konverzace. Na ty zbylé postupně dojde řada to je jisté.

Samozřejmě také jsem zvažoval začlenění do již dlouho existujících řetězců, které tvoří jak jinak, než lidé v postech obchodních zástupců . A to zástupců firem jako jsou Zepter nebo dále společnosti nabízející nikoli zboží, ale služby. Pojišťovny, bankovní domy, finanční společnosti s nabídkou správy pro zadlužené a podobné další artikly, které se postupem

asu přisávali na páteř celého původního řetězce. Těmi rozhodně byli například Zepter, Oriflame atd. Pak postupně domácněli a

asem vytvořili slušnou paletu nabídek, kterou presentoval onen jedinec, který ještě před sotva okamžikem mohl presentovat pouze snad jednu věc.

Díky soustavnému navršování základní hmoty páteře dalšími jejími uživateli. Tito na ní navršují jak požadavek s oslovením co jak nejširšího procenta populace daného regionu či státu. Ale zároveň by tuto službu měli rádi co nejlevnější. Nyní je jejich nabídka každé takto navršené páteře natolik obsáhlá a pestrá , že ti jež vrstvili vytvořili vlastně samotnému obchodnímu zástupci páteře mnohem vetší prostor pro načerpání částky, která plyne především z provizí a zvyšuje tak jeho celkovou chuť k výkonu a tudíž ho popožene zase o něco nahoru ve vztahu k osobnímu ocenění ,která je již přímo úměrná jeho finančním příjmům.

ýakto časem prověřeny prodejní aparát jako je již zmíněny řetězec zástupců by pro naši věc také nebyl k zahozeni, neboť mam vizi toho, že takto oslovený a zaúkolovaný řetězec by s naprostou jistotou plnil funkci vody. Což znamená že by se roztekl a jako voda by systematicky obsloužil i ta zakouti a zbytková místa jednotlivých prodejců kde by se klasicky systém rozhodne neprosadil. Zmiňuji to jen z toho důvodu, neboť je zde jasné daná výhoda absence výdajových položek, tedy málembezplatná služba. Což z ní tedy děla věc, která nemůže být prodělečná či neúspěšná.

Co se týče platformy pro podporu zisků z prodeje tak tu jsme zvolili následovně. Jelikož je zde jasně patrna aktivitní spojitost v odbytu, a to ve vztahu samo plnící kartáček vs. Tlakovaný bombi

kový zásobník. Totiž vše jsme situovali do takové podoby, která by měla naprosto zbořit jakýkoliv mantinel, který by překážel oné individualitě k nákupu našich kartáčku. A to šlo dokázat pouze jedinou formou a tou je maximální poníženi nákladů, a to tak , aby při součtu marže obchodníka a našeho rabatu byla stále na maximální hranici a to 105 Kč což je optimální pro všechny sociální vrstvy.

Rabat jsme pro kartáček také stanovili spíše vlažný, a to z důvodu, abychom podpořili jak prodej předmětného, tak zajistili jistotu v dosažení doporučené ceny. Rabat u kartáčku nedosahuje tedy enormních výšin, ale naší cestou k pravidelným ziskům ovšem nejsou ony zmíněné kartáčky, nýbrž pro provoz nezbytně nutné bombičky.

Totiž bylo stanoveno sice pouhým odhadem přeci jenom, ale odhadem z pohledu odborníka, že při objednání jisté moc vysoké hranice objemu zubní pasty, která se následovné bude plnit do bombiček se 7 gramy tak při jakékoliv objednávce, která nebude nižší, než onen pomyslný objem tak náklady na celkové zpracovaní nebudou na jednu bombičku vyšší, než je 2,10 Kč. Tedy čím více podpoříme snížení ceny u hlavního produktu tedy kartáčku tak více potencionálních klientu přilákáme a donutíme ke koupi. A přímo zaútočíme na maximální podporu prodeje hlavního produktu, neboť jeho objemem je odvislá naše hlavní příjmová tepna a tou je výnos z prodeje bombiček.

Neboť pokud dokážeme prodat milion kusů kartáčků tak ačkoli je bombička specifikovaná na sedm gramu což odpovídá max. týdnu tak přesně milion bombiček by si oni uživatelé našich kartáčků měli týden co týden kupovat. Při rabatu dejme tomu cistě teoreticky 7 korun za kus tedy bombičku, bychom si tím zařídili v podstatě týden co týden 7,000,000 Kč. Pokud by se postupem

asu podařilo prodat kartáčků 10,000,000 ks, což je absolutní minimum na případném, a dokonce ani ne zcela obsazeném evropském trhu tak když budu ignorovat zisk z kartáčku tak onen týdenní zisk z bombiček by byl 70,000,000 kč týdně! Přátelé, což je opravdu zajímavé číslo a nemyslím si, že z mých před komentářů k budoucím finančním tokům kouká utopie.

Když už jsme tedy před pár odstavci byli u probíraní okolností u Čínských producentů tak by nebylo od věci zmínit, že všemu tomu předcházela schůzka se zástupci Čínské ambasády v Praze. Po problematickém lobingu o stanovení termínu schůzky jsme nakonec dostali pozvánku k jednání. Z tohoto jednání vzešel seznam doporučených společností, jež nejsou zařazeny do produkčních (výrobních) odborností a jsou tzv. ve výrobě flexibilní, což nám naprosto vyhovovalo, protože naše nároky na výrobu byli vícečlenně odborné a měli několik zaměřeni od metalurgických zpracování po CNC záležitosti, dále co se plastů týče lisovou výrobu a tlakem vstřikovanou. Naše nároky a požadavky jsme dále směrovali do výrobních sekvencí typu balících linek, závěrečných štítkovačích systémům a dále ke všem procesům jež vyžadovali automatizaci, a to jak ve směru ke kartáčkům, tak i k výrobě, naplnění, tlakováni, uzavírání a specifického balení bombičkových zásobníků zubní pasty.

Chtěl bych poukázat na globální plošný problém se zajištěním jednotlivých prvků v souvislosti s bombičkovým tlakovaným zásobníkem na zubní pastu. Totiž v současné chvíli na celosvětovém trhu neexistuje jediný prototyp výrobní linky, jež by dokázala zajistit plnou automatizaci ve směru k naplnění, zároveň nalakování a současně uzavření metalurgických bombiček s výpustí 0,02. Už totiž v úvodních etapách vývoje při VŠB Ostrava narazili inženýři pana Štefka na problém s rozměry výpustí.

Na světovém trhu je standartní nejmenší používaný výpustný kolík – tryska o rozměrech 0,025. Na nic menšího v podstatě neexistuje výrobní automatizace. A co se tedy stalo?

Totiž přišli jsme v rámci pokročilého vývoje s námitkou k vedoucímu vývojového týmu, neboť jsme si byli jisti, že prototypy kartáčků, které nám 3 D tiskem předali k posouzení jsou neakceptovatelně hrubé a materiálně co do množství předimenzované. Především co do těla kartáčku. Tento handicap byl vývojáři nakonec identifikován. Obsáhlost rozměrů, které jsme namítali byla způsobena díky přímé úměrnosti ve vztahu použitý materiál versus šířka výpustního otvoru, a to výpustným kolíkem 0,025 a dále směrový tunel v těle krku kartáčku.

Abychom tedy mohli ubrat na rozměrech a celkový vzhled těla kartáčku zúžit, tak bylo zapotřebí mít užší výpust či trysku ,která vše tak ovlivňuje. Tedy něco zcela ojedinělého ve světě výroby. Což nás docela strašilo, neboť jsme všichni ihned věděli že originalita na výrobním trhu, a navíc s požadavkem na automatizaci se mnohonásobně prodraží a spolkne obrovsky kus času. Jenomže kdo by chtěl mít v koupelně kartáček o rozměrech kopyta. Ohrozilo by to podle mě celou škálu prvků, kter budou mít moc silný vliv na pozitivním ovlivnění prodeje. Takže nám nezbývalo nic jiného než zadat do vývoje požadavek, který obsahoval výpust 0,020.

A tak se tedy celé kolegium dohodlo na tom, že se bude pokračovat v práci za použití výpustní trysky s rozměrem 0,02. S tímto rozhodnutím jsme tedy za

ali intenzivně zjišťovat naše možnosti na výrobním trhu co do dohod o případné budoucí výrobě. A nastala doba ve, které jste denně naráželi na neuvěřitelné množství překážek a omezení či negativních postojů ze strany výrobců. Společnosti tuzemské jako jsou například AVE flor nebo PK Chem s námi problém opravdu intenzivně řešili a bylo znát , že nám v tomto směru chtějí vyjít vstříc a podat pomocnou ruku, která by se jim ovšem v budoucnu mohla vyplatit v podobě výrobní exkluzivní smlouvy na tyto artikly.

Víte jeden nikdy neví. Opravdu ta celá prekérní časová přímka tohoto problémů byla napěchovaná nejen napětím, zoufalstvím či frustrací, ale především obrovskou touhou najít řešení či případné kompromisy. Nikdo nechtěl opustit ideu pro nějakou trysku. A tak se stalo, že jeden oslovený výrobce doporučil jiného, ten jiny zase dalšího a způsobili jsme tím takzvaný dominový efekt, který nás zavedl do různých zákouti Evropy, a to například do Švýcarska, Maďarska, Slovenska, Polska, Ukrajiny. Všechny společnosti v podstatě totožně reagovali takovým způsobem, že po posouzení věci, věc označili za neproveditelnou. Jediné Švýcarsko s tímto za

alo bojovat. Nejdříve si nechali poslat vzorky vypustí 0,020, které nám vyrobila Čína na požádaní individuálně na obráběcím stroji v obsahu dvou stovek kusů.

Ale i přes chuť to zvládnout se Švýcarským kolegům se to nepodařil. Mezi tím již probíhali komunikace mezi námi a Čínskou stranou právě na téma bombiček a velikosti výpustní trysky 0,020. U nich to vypadalo malinko nadějněji, akorát že tam vznikl problém s plněním zubní pastou a uzavíráním pod tlakem, takže v podstatě mimo samotnou výrobu jednotlivých kusů, to samé, co na starém kontinentě. Nikol tedy zástupce asijské strany nám našla mechanický přístroj jež měl tvary a podobu starého mlýnku na maso. Byl to slitinový ruční strojek na uzavírání hrdel v rozpětí jež ho činila univerzálním a toto prováděl klasickou destrukční formou ovšem za absence procesu tlakování. Takže to stejnak nic neřešilo, navíc nemůžeme přeci zaměstnat ve výrobě tolik operátorů těchto mlýnků, to by nikdo nezaplatil a nikdy by se stejnak nestihl obsah objednávek vyrobit touto cestou a navíc je to směšné.

Tak by byla zkratka hloupost se vůbec zabývat přemýšlením o využití tohoto nástroje. Pátrání a zjišťování možností jež skýtal trh pokračovalo dál a bylo nezvykle dlouhé. Proto jsme v tomto směru přibrzdili, dali hlavy dohromady ,abychom zhodnotili stav situace a možné vyhlídky. Samozřejmě nám všem bylo jasné ještě před jednáním že se nedobereme k výsledku ve formě existující výrobní linky, kterou bychom navíc mohli využít. A poté stejně moc možností, které vedli ke zdárnému vyřešení problému nezbývalo. Byli to tyto alternativy:

Alternativa č.1 – projekt na sestavení nové výrobní linky

Tuto možnost jsme projednávali na boardmeetingu u společnosti Greiner ve Slušovicích kdy za přítomnosti projektových inženýrů jsme zjistili následující. Totiž pokud by mělo dojít k absolutní automatizaci také ve směru k tlakovaným bombičkám kdy jednotlivé prvky aktivit určených pro automatizaci jsou uvedeny výše. Tak stanovisko tamního inženýrského kolegia bylo jednoznačně a jednohlasně pro započetí aktivit na projektování nové, adekvátní výrobní linky. Aniž bychom požádali o započetí administrativních úkolů, ve a matematických kalkulací pro stanovení ceny takovýchto linek, tak nám osazenstvo společnosti Greiner do 14 dnů dodalo kalkulaci a vytýčilo celkové nákladové položky pro sestrojení takovýchto nutných automatizačních prvků.

Nebudu zapírat, že mě překvapilo, kolik kusů jednotlivých linek, ovšem každá je s jinými funkcemi je zapotřebí a tedy podivoval jsem se kolik jich stanovili samotní tvořitelé z GREINERU. Navíc do jednotlivých linek jsou zapotřebí tzv. formy, jež jsou kvalifikovaný jako „spotřební“ s výdrží na výrobní proces o objemu několika milionů kusů na jednu formu, takže v porovnání s případnou ziskovostí za prodej tohoto objemu, jež je shodný s objemem, jež forma zvládla vyrobit tak v tom okamžiku je její zprvu enormní vysoká pořizovací cena vážně zdála být zanedbatelná.

Ovšem rozhodně jsem, ale překvapený byl z pořizovacích nákladů na jednotlivé výrobní linky, jež byli stanoveny v tomto pořadí: pro jednotlivé aspekty , které souvisejí s tělem kartáčku mimo samotnou rukojeť tak vždy byla linka stanovena na 320,000 EUR, dále výrobní linka stanovená pro výrobu rukojeti zubního kartáčku měla nákladovou položku 320,000 EURO. Následovali další typy výrobních mašin v podstatě o totožných kalkulech za sestrojení a uvedení do chodu což bylo 320,000 EUR za kus. A byli potřeba ještě tyto platformy : linka Střed/Bridge, linka: UZAVĚR, linka : ŠTĚTINY, linka : BLISTER, linka : HORKÁ RAŽBA, linka : BOMBIČKY , linka : PLNĚNÍ BOMBIČEK. A konečně následuje poslední linka na celkové balení kompletního sortimentu , která navíc byla o malinko dražší a její pořizovací náklady jsou 410,000 EUR. Celkově by jsme měli mít k dispozici za flotilu výrobních linek jež by kompletně uspokojili naši poptávku po plné automatizační výrobě 89.425.000 Kč.

Což nás opravdu překvapilo. V tomto okamžiku jsme měli enormně malý prostor pro kalkulaci s možnostmi a ten byl velký jen pro DOTACI ,nebo pro započetí aktivit vedoucí k získání dostatečně silného partnera, kterého by náklady na pořízení plus náklady na samotnou výrobu a spedici nepřekvapili, protože se bavíme o jistém vstupu s hladinou něco kolem 120,000,000 Kč. Ale to už zasahujeme do alternativy č.2 a asi je na místě uvést že ještě před rozhodováním kterou z alternativ zvolíme se ihned započali práce na projektové dokumentaci s názvem „dotační žádost“. Původně jsem měl oslovit společnost, která takovéto žádosti a projektové dokumentace vyrábí a dle náležitostí sestavuje. Bohužel když mi bylo sděleno kolik takováto administrativní činnost stojí peněz, tak protože už bylo potřeba se malinko s výdaji zabrzdit ,protože jsme procházeli obdobím materiální nouze, neboť finance určené pro vývoj a náklady s tím související se již v podstatě rovnali částce určené na celý projekt, resp. jeho přípravu k výrobě což bylo cca 20 milionu korun českých a ty byli vyčerpány. Z tohoto důvodu jsem si projektovou dokumentaci pro dotační kancelář započal svépomocí.

Alternativa č.2 – prodej projektu / získání partnera

Tato možnost obsahuje především nabídku k prodeji kompletního portfolia k projektu Beskytter, a to s veškerými právními i duševními nároky. Aniž bychom tuto informaci vkládali do inzertních oblastí a jiných k tomu určených propagačních portálů a v podstatě jen na základě nepřímé informovanosti o této potřebě mezi kolegy z kontaktních firem se nám podařilo započat jednání se společností 3M, jež působí na všech kontinentech a její mateřina je v USA.

Prostřednictvím manažera společnosti se, kterou jsme vedli dialog o možné výrobě se tato zvěst o možném prodeji donesla až do zámoří kde padla na úrodnou půdu a dospěla až do stádia jednání. Sice jsme se nedohodli na závěrečných jednáních o ceně, ale už jejich zájem nás velmi těšil a lichotilo nám to. Já však váhal o realizaci této možnosti, neboť jsem si uvědomil, že i kdyby nebylo onoho současného zájmu ze strany jednotlivých společností tak i přesto jsem již dříve v mnoha případech prováděl interní analýzu trhu ve směru k možným finančním obratům, a z něj pak odvozoval potencionální teoretické zisky.

Úvodním bodem ze ,kterého jsem vždy vycházel při této matematice byli atributy ve formě:

a) objem trhu co do počtu potencionálních zákazníků, kdy jsem vycházel z celkového počtu populace daného státu a z toho jsem pracoval ze 40%, neboť mám za to že takový je průměrný obsah nákupní síly z daného celku,

b) v jaké intenzitě je daný produkt ,který nabízíme vyhledáván zákazníky, jak moc je pro každodenní užití tento produkt potřebný

c) objem konkurence a naše konkurenceschopnost v odlišnosti a ojedinělosti a další četné jednotlivé body.

Vždy ,když jsem se dobral k výsledku jsem tento ještě navíc ponižoval o 20 %, abych tak co nejvíce eliminoval možné výkyvy způsobené mou neodborností v dané oblasti. Nejsem totiž ekonom či finanční analytik a mé výpočty byli prováděny na základě „selského rozumu“ a logiky. Přesto však i při enormním ponížení výsledků (-20 %), byli konečná čísla pozitivní a ve směru k celkové výdajové položce se chovala jako „obr“. Proto jsem začal pochybovat o využití alternativy č.2.

Protože uchýlit se k této verzi by bylo pouhým útěkem před těžkou a obtížnou túrou, a navíc bychom si v budoucnu odepřeli dle mého soudu stamilionové zisky.

 

 

 

Co se týče současného stavu naší divize tak tu bych klasifikoval jako stagnující. Totiž fond na projekt se vyčerpal a nyní jsme se museli každý k životu opět postavit individuálně a odvrátit tak působení umořované projektovým fondem. Jsou podaný návrhy k jednaní ve směru k obsazeni místa partnera, ale také máme termín schůzky se subjektem zahraničním na téma odkupu projektu do čehož se mi opravdu moc nechce a mam obavy, aby nakonec má hlasující sila v případě zajmu druhé strany stačila na anulaci jez by vedla k resetovaní takového obchodu.

Dále mám přichystanou pravděpodobně velmi neodborně zpracovanou administrativní vložku se žádosti o poskytnutí dotací právě na projekt BESKYTTER. Názory se zde různí, ale údajně můžeme na výsledek a připadnou výplatu

ekat až dva roky ve kterých bych už nevěřil, že by se mi podařilo projekt před prodejem zachránit. Dnes je den „D“ tedy vámi stanoveny termín pro ukončení dalších podání projektových podkladu s vašim dílem.

Musím bohužel velmi zkroušeně říci , že je mi absolutně velmi líto, že jsem neměl informace o této soutěži v časovém úseku kdy byla vyhlášená neboť bych měl na seskupení projektových prvků takřka rok. Já se o soutěži dozvěděl před třemi dny, a tak mě nadchla hlavně pro potenciál, který skýtá a který vede přímo na trh. Tedy opanovalo mě nadšení, ale na druhou stranu zase rozpaky, protože za celý jeden rok by práce na soutěží skutečně byli enormně vidět, za ty dva dny si však nejsem jist. V čem jsem si však naprosto jist je to, ze nás produkt byť je to zdánlivě tzv. volovina úspěch mít bude. V podstatě už samotnou účasti v této soutěži mi zase svitla malá naděje , že se ubráním přímému prodeji a dosáhnu na tolik vytouženou výrobu v plné automatizaci.

Bůh vám žehnej přátelé. 

 

 

 

 

od 89 000 000 Kč
do 120 000 000 Kč
Projekt neobsahuje žádné novinky.
Projekt neobsahuje žádné příspěvky v diskuzi.

Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Confirm